O plemeni

V dávných dobách křesťané ze severu a jihu Iberského poloostrova bojovali proti sobě, aby získali vládu nad zemí, která se stala známá v pozdější době s názvem Španělsko. V těchto zemích se lidé živili obchodováním s jehňaty, ovcemi a vlnou. A v této křesťanské době existovala dvě království - Castilla a Aragon. Každé z těchto království chovalo psy k ochraně stád a majetku. V Castillii vznikl předchůdce dnešního Španělského mastina a v Aragonu vznikl předchůdce dnešního Pyrenejského mastina. V království Aragon, které se rozkládá na severu nynějšího Španělska v oblasti Pyrenejských hor, potřebovali pastevci ženoucí svá stáda z jednoho údolí do druhého, mohutného a silného psa, který by stáda ovcí ochránil před vlky a medvědy. A tak vznikl velkolepý ochránce Pyrenejský mastin.

 Pes, kterého my známe jako Pyrenejský mastin, patří k velkým molossoidním plemenům. Tito psi byli strážci ovcí před vlky a medvědy. V dávné době byli známi jako Mastiff od Navarra a Cataluna. Znaky a rysy původního Pyrenejce jsou zachovány i v dnešní době. Mastiff od Navara byl používán k ochraně domů, farem a hradů, zatím co k ochraně stád byl pes, známý jako Gos ďAtura Catala. Aby lidé chránili pracujícího mastina před vlky a medvědy, nasazovali mu na krk speciální límec zvaný "carlanca", vyrobený ze železa s ostrými vystupujícími bodci. Tento límec byl neobyčejnou pomocí v případě napadení vlkem nebo medvědem.

  Časem se ale stalo, že z Pyrenejských hor zmizeli vlci i medvědi. Toto se stalo kolem roku 1930 -1940. A nastala otázka mnoha farmářů, co s tak velkými psy, proč je živit, když už nebezpečí napadení stád vlky a medvědy nehrozí. Kvůli nedostatku zájmu o chov těchto velkých impozantních psů, kteří už vlastně nebyli potřeba, začalo těchto psů postupně ubývat a plemeno málem vymizelo. Tato skutečnost se stala skoro katastrofální pro chov, ale několik zapálených chovatelů o toto jejich národní plemeno se rozhodlo, že plemeno nenechají vyhynout. Postupně přijali úlohu zabezpečit přežití chovných jedinců, což bylo poměrně náročné na krmení tak velkých psů, v období těsně po španělské občanské válce. Ale povedlo se a španělé začali chov oživovat. V roce 1977 byl ve Španělsku založen klub Spanish Pyrenean Mastiff klub. V tomto klubu jsou dnes všichni chovatelé, vlastníci a milovníci těchto nádherných psů ze Španělska. K dnešnímu dni je ve Španělsku registrováno asi 4000 jedinců tohoto plemene.

  Pyrenejský mastin byl ovlivňován minulostí molossoidních psů, přicházejících ke Španělsku pravděpodobně přes jih od Asie s Féničany na jejich lodích. Tento vliv produkoval dva různé druhy velkých a silných psů, perfektně přizpůsobených k práci, která byla po mnoho století požadována, a to chránit stáda ovcí před vlky a medvědy. Tato situace se změnila v roce 1659, když Mazarino, vladař Francie a Philippe IV., král Španělska, podepsali smlouvu, kdy Španělé získali severní stranu Pyrenejí. Od toho času Francouzi přešlechtili jednu část těchto psů k obrazu svému a od té doby vznikal pes, který je dnes znám jako Pyrenejský horský pes. Španělé se rozhodli zůstat u tradičních typových, pracovních psů, kteří jsou větší a mohutnější. Během válek ve dvacátém století se oba chovy ubírali jiným směrem. Zatímco Pyrenejský horský pes si vlivem úsilí francouzských chovatelů zasloužil velkého uznání i v jiných zemích, chudák Pyrenejský mastin málem za občanské války vyhynul a jeho chov stěží přežíval. Pár nadšenců o toto plemeno dokázalo jeho chov udržet. Postupně začínal pyrenejský mastin dělat krok vpřed, nikoliv na ochranu před vlky a medvědy, ale jako společník a strážce svého pána a jeho obydlí. K dnešnímu dni začínají mít lidé opět zájem o toto plemeno a jestli mu bude štěstí přát a lidé poznají jeho báječnou povahu, tak si zaslouží uznání a věřte, že oprávněně.

autor: Ivana Herčíková